Nejmenší a nejvýše položené jezero české části Šumavy bylo na dlouhou dobu veřejnosti nepřístupné. O to víc se vyplatí se k tomuto nepříliš známému, ale přesto krásnému jezeru podívat.
Jezero Laka často upoutává svým zvláštním a u nás nepříliš obvyklým názvem. První zmínky se datují do roku 1831, kdy bylo do map zakresleno ještě jako jezero beze jména. Až o šest let později dostalo Laka své stávající jméno, které z největší pravděpodobností pochází ze staročeského slova „mlaka“, což znamená močál nebo bažina. Druhá alternativa říkající odkud pochází neobvyklý název, je latinské slovo „lacus“ označující jakoukoliv stojatou vodu, která je napájena svými přítoky.
Laka je nejmenším a také nejvýše položeným jezerem ledovcového původu Šumavy.
Ledovcových jezer je u nás celkem pět a jsou jimi kromě Laky i jeho nedalecí „sousedé“ Černé jezero, Čertovo jezero, Prášilské jezero a Plešné jezero. V německé části Šumavy pak můžeme navštívit tři další.
Jezero Laka se nachází ve výšce 1096 metrů nad mořem. I přesto, že je jeho rozloha pouhých 2,78 hektarů a největší naměřená hloubka jen 3,9 metrů, což je v porovnání s ostatními jezery celkem málo, sběrná oblast vody je nejrozsáhlejší ze všech šumavských jezer. Laka je odvodňováno Jezerním potokem, který se vlévá do řeky Křemelné.
Ne vždy se mohli turisté kochat krásami jezera Laka a jeho přilehlého okolí. V období po 2. světové válce nastala doba, kdy se živá duše nesměla v okolí jezera objevit. Z důvodu neprodyšného zatažení železné opony, za kterou spadalo jezero i jeho okolí, nebylo radno se v inkriminovaných místech pohybovat. V bezprostředním okolí jezera byla postavena komisní budova, do které se nastěhovala rota pohraniční stráže. Po pádu železné opony nebylo pohraniční stráže už potřeba a budova osiřela. Možná k dobru věci, byla vandaly natolik zdevastována, že byla srovnána se zemí.
Jako nejvyšše položené jezero bylo více než vhodné pro plavení dříví. I to s sebou ale neslo malý háček. Počátkem devatenáctého století totiž v jezeře nebylo příliš vody a hráz byla dokonce dvakrát navýšena a doplněna stavidlem, které regulovalo průtok vytékající vody.
Jezero Laka kromě svého jména disponuje ještě jednou odlišností od odstatních šumavských jezer. Zatímco všechna okolní jezera mají kamenitá dna více či méně zanesená kalem z okolních lesů, na dně Laka nenajdete ani stopu po kráteru či souvislém kamenném povrchu. Místo toho zde naleznete vrstvu rašeliny.
Jezero je stejně tak charakteristické plovoucími ostrůvky, jejichž poloha se v průběhu času pomalu ale jistě mění. Ostrůvky bývají zpravidla porostlé rašeliníkem, ostřicí, ale i borůvčím.
K jednomu takovému ostrůvku, který už v současné době na hladině jezera nenajdete, se váže i smutný příběh. Dříve zde mohli návštěvníci zahlédnout velký dřevěný kříž jako památku na nešťastnou událost, která postihla dceru statkáře z Hůrky. Podle příběhu, který se vypráví, se dívka vracela s koňským potahem z lesa, ale v husté tmě neodbočila ke vsi, ale zamířila přímo do jezera.
Jezero je popsáno i v díle Karla Klostermanna „Skláři“.
Náš tip: Šumava v zimě?
Podívejte se na aktuální sněhové zpravodajství ze Šumavy!
K jezeru Laka je možné dostat se několika možnými způsoby – pěšky, na kole nebo na lyžích. Návštěvnící přijíždějící autem mohou nechat své dopravní prostředky na parkovišti u Nové Hůrky a dále pokračovat po modré turistické značce asi 5,5 kilometru k jezeru. Další přístup je ze Železné Rudy podstatně delší cestou měřící asi 9 kilometrů. Třetí možnost má ještě o jeden kilometr delší trasu a výchozím bodem jsou Prášily.